Report Lučivná

---

Report ze třetího závodu slovenského poháru najdete uvnitř.

Je pátek odpo a tak je čas se sbalit a valit na závod slovenského poháru do Malé Lučivné. První páteční smůla nastává když nemůžeme nastartovat auto a tak musíme po hodině nahánět náhradní. Pak konečně vyrážíme i když máme skluz, ale naštěstí to není tak daleko takže to nevadí. Při příjezdu když již hledáme kopec se najednou vynoří takový brutální strk a říkáme že by byla prdel to jet na takovém padáku, že by to byl masakr, po dalším kilometru se nám protahuje obličejem a mi zjišťujeme že se tam fakt ty závody jedou. Pak již hledáme chatu kde máme bydlet, zastavuje u nás týpek a říká že máme bydlet u něj. Chatu si procházíme a komentujeme že se nám teda moc nelíbí, po chvíli dojíždí okupace s Fryštáku a říkají že je to jejich chata. Takže ustupujeme s tím že je to štěstí a že tá naše druhá chata snád bude lepší. He, bohužel tomu je naopak a po chvíli usuzujeme že zde bydlet fakt nechceme. Jdeme tedy nahánět na poslední chvíli ubyto pro 10 lidí, naštěstí dostáváme dobrý tip a ubytováváme se asi 2km od tratě v penzionu. Večer se musí tento špatný den zapít a taky se následně děje.

V sobotu dopoledne procházíme trať, je fakt hodně prudká, samá zatáčka, palby na loukách a i nějaké ty dropy a umělé skoky. Odpoledne jdeme trénovat a já dávám asi 4 jízdy. Večer je přichystaná show v podobě nočního závodu v dual slalomu. Od nás jedu já, Uzma a Komár. Jelikož jsme zdechlí tak necháváme suché pneu což není dobrá volba když se to jede na trávě na kterou padá rosa, takže drifty v každé točce. Pár kluků dává mokré a drží jim do jak přibité. Všechny kategorie jedou dohromady. Přihlásilo se 70 jezdců a do závodu postoupilo 32, já i Uzma postupujeme. Nakonec nám to docela sedí. V jedné jízdě podstupuji překrásný souboj když až asi 15 metrů před cílem se konečně nachystaným manévrem dostávám do vedení. V další jízdě mám Čepa přes kterého postupuji již do finále. Uzma bohužel v semi padá a čeká ho boj s Čepem o trojku. Finále se jelo ve velkém tempu a samozřejmě už i za velké tmy, nakonec těsné vyhrávám i když jsem schytal pár ran do kola od soupeře. Třetí dojíždí Čep a čtyři Uzma.

A je tu neděle a hlavní závod. Ráno přejíždím na kole ke stanu a bohužel při přeskakování jedné díry mi křupe v zádech, v tu dobu to nějak neřeším, ale časem se to ukazuje jako zásadní věc. Po povinném tréninku mě to pobolívá. Je start semi a při prvním zašlápnutí mě opět v zádech tak štípne že se skoro vyvracím, nakonec to jen nahlas komentuji a jedu dál, ale každý větší otřes moc bolí. Trať sjíždím bez chyb, ale v cíli toho mám docela dost jak mě to bolí, dojíždím na dvojce což beru jako zázrak. Na finále stanovuji taktiku nějak to sjet, již od startu odjíždím opatrně, bojím se zabrat, snažím se vyhýbat všem velkým dírám, ale ono to nejde když je to tak prudké a na HT kole vás to háže všude možně, i tak se mi ale jízda líbí a v půlce bilancuji že to není špatné, volím to že poslední les pojedu radši ještě opatrněji, pak již cíl do kterého šlapu a díky bolesti vidím hvězdičky. Pak jsem překvapen že jsem až čtvrtý, ale nakonec usuzuji že jsem rád že jsem to vůbec sjel. Nakonec vše se otáčí v dobré když zjišťujeme že jsme vyhráli team soutěž, již podruhé tento rok takže jsme si upevnili vedení v celkovém hodnocení. Dík Vám.

---